Pivní styly

Pivní styly piv z našich zásilek. Seznam se s dalšími zásilkami stále rozšiřuje.

Svrchně kvašená piva

APA / American Pale Ale

Americká varianta klasického anglického piva. Ačkoliv piva Pale Ale již existovala v 19. století, vznik této světlé varianty se datuje teprve do osmdesátých let století dvacátého. Stylem se blíží pivům IPA (Indian Pale Ale) ale není tak silné. Jedná se o svrchně kvašené pivo, vyrobeného z amerického chmele. Má světlou zlatavou barvu, kterou pivu dodává neupražený ječný slad a speciální druh kvasnic. Ty zároveň zajistí plnou a lehce nasládlou až ovocnou chuť, připomínající citrusy. Říz pivu dodá dvojité chmelení, které probíhá i po ukončení fermentace. Chmel se používá výhradně americký, který je více hořký a aromatický. Pivo nemívá tak silné tělo jako původní anglická verze.

Obsah alkoholu se pohybuje mezi 4,5 -5,5%.

Hořkost chuti mezi 30-50 jednotkami IBU.

Zástupce v zásilceLucky Bastard Blond 11° , Albrecht IPA 15 , Matuška California 12°

IPA / Indian Pale Ale

Velká hořkost a vysoký obsah alkoholu. Dva znaky jednoznačně identifikující „exportní“ kategorii Indian Pale Ale, piva s původem v Anglii. Podskupina piv Pale Ale, které vznikly díky kolonizaci Indie v dobách největší slávy Britského impéria, kdy dovážení „běžného“ piva bylo kvůli náročným klimatickým podmínkám neúspěšné a často i po půl roce plavby britští úředníci obdrželi nepitelnou břečku. Řešením bylo přidání vyššího extraktu mladiny při vaření a dodatečné chmelení (nazývané též studené – chmel je přidáván do ležáckého tanku). Tyto kroky odlišují piva IPA od zbytku světlých Ale piv a pomáhají jej dlouho udržet zakonzervované a čerstvé. Po rozmachu piv plzeňského typu upadala piva IPA pomalu v zapomnění. Naopak dnes prožívají piva IPA malou renesanci. Zejména díky americkým sládkům a mnoha malým pivovarům se k výrobě těchto velmi zajímavých a rozmanitých piv vrací. Ve vůni lze nalézt citrusové, mangové a dokonce borovicové tóny.

Alkohol se pohybuje mezi 7% – 18,5%.

Hořkost 50 – 80 jednotek IBU.

Zástupce v zásilceKounická IPA 17° , Hendrych H16 Ale

Session IPA

Pokud se jako my domníváte, že už víte o pivu mnoho, o stylu piva Session IPA jste možná ještě neslyšeli. Stejně jako mnoho jiných druhů Pale Ale je i Session IPA opředena dlouhou historií a ačkoliv dnes prakticky tento druh vymizel z trhu, díky rukodělným pivovarům zažívá malou renesanci. Již samotný název druhu je lehce kontroverzní a staví proti sobě slova Session označují lehčí, “pracovní” styl piva s málo alkoholem a proti tomu styl IPA, který reprezentuje silná, alkoholická a hořká piva. Traduje se, že pivu dal vzniknout požadavek dělníků předválečné Anglie na pivo, které by se dalo pít každé 4 hodiny (zákon povoloval maximálně 2 nápoje jednou za 4 hodiny) a zároveň nebyl příliš alkoholický. A tak vznikl styl Session IPA s 3,2% –  4,6% obj., který je poměrně bohatý a vyvážený na chmelové chuti, ale ani větším pitím vás neskolí. Krom jiného lze identifikovat citrusové plody nebo exotické ovoce, závěr je středně hořký, suchý. Kdo požaduje po silnějším zážitku, může sáhnout po Sessionable variantě, které je silnější a alkohol se pohybuje k 5% obj.

Obsah alkoholu je max 5 %.

Hořkost obykle mezi 30 – 40 IBU.

Zástupce v zásilce: Crew Republic Detox

ESB / Extra Special Bitter

Ačkoliv mají piva v názvu hořkost – bitter, příliš hořká nebývají. Extra special bitter patří do skupiny světlých hořkých piv, mezi speciálně hořká a exkluzivně hořká piva. Barva bývá obvykle tmavší zlatá až lehce jantarová. Svrchně kvašené pivo ve stylu English Pale Ale, s vyšším obsahem alkoholu a silnějším chmelením. Chuť je komplexní a poměrně výrazná, můžeme v ní nalézt ovocné tóny.

Obsah alkoholu mezi 4,5% – 6%.

Hořkost obvykle 30 – 60 jednotek IBU.

Zástupce v zásilceClock No Idols! 14° E.S.B.

ASA / American Strong Ale

Neoficiální styl piva Ale, který zahrnuje neomezené kreace amerických řemeslných pivovarů. Podkategorie piv American Pale Ale. American Strong zahrnuje širokou barevnou škálu piv od světlých zlatavých po zcela temné. Nicméně většinu produkce lze zařadit mezi jantarové až tmavě hnědé.  V Americe mohou být označena i některá piva tímto stylem, pokud se pro jejich chuťové vlastnosti a vzhled nehodí do jiné existující skupiny piv. Pivo charakterizuje velmi silná, intenzivní chuť sladu a plné tělo. Vyšším obsahem alkoholu a hořkosti (hořkost se může pohybovat v rozmezí od středně silné až po agresivní) se může blížit až pivům označované jako Double IPA (též jako Imperial IPA – až třikrát chmelené pivo). Velmi často vznikají spontánně jako kreace sládků nebo dokonce ve spolupráci s významnými zákazníky. Piva lze výhradně nalézt v portfoliu rukodělných pivovarů a velmi často jen jako limitovanou edici.

Obsah alkoholu se pohybuje mezi 7% – 14%.

Hořkost chuti může být až 100 jednotek IBU

Zástupce v zásilceTwo Tales Expedition Ale 16°

Saison

Svrchně kvašené pivo belgického stylu původem z regionu Wallonia. Název kategorie piv skutečně původně vznikl ze sezónnosti, kdy se pivo vařilo zejména v létě – dnes je samozřejmě dostupné celoročně, ačkoliv většinou v limitovaných edicích. Jedná o hodně chmelené pivo, zlatožluté (v některých variantách až měděné) barvy. V chuti lze nalézt citrusové a pepřové tóny, na vůni potom čerstvě posekanou trávu a bylinky. Zvláštností piv z této kategorie je fakt, že jako základ při vaření se používají i neobvyklé obilniny a dále různé přísady – například koření, lékořice nebo anýz. Zároveň je důležitý výběr kvasnic použitých pro výrobu piva, aby bylo dosáhnuto jemného aromatu, ale zároveň silné hořkosti. Piva Saison jsou velmi osvěžující.

Tripel, Belgian Strong Ale

Tripel je termín používaný v zemích Beneluxu pro typy piva Strong Ale. Termín Tripel byl používán zejména ve 20. století v trapistickém pivovaru ve Westmalle a představovalo to nejsilnější pivo široko daleko. Tento nový a silnější typ piva byl rychle rozšířen do ostatních pivovarů Belgie. Termín je užíván řadou světských sládků pro silné pivo ve stylu vycházejícího z původního Westmalle Tripel.

Pivovar Westmalle jej začal vařit pod názvem Superbier. Jednalo se o velmi silné pivo, vařeno místními mnichy již od roku 1931. V roce 1956 byl ve stejném pivovaru upraven recept bratrem hlavního sládka, který přidal více chmele do procesu vaření  změnil název na Tripel. Od té doby se způsob a ani proces výroby prakticky nezměnil.

Vzhledově se obvykle jedná o žlutá až tmavě zlatá piva s dobrou průzračností. Lehce šumivá, s krémovou, poměrně hustou pěnou. Charakteristické je komplexní aroma se středně těžkou až výraznou pikantností; lze identifikovat ovocné estery připomínající citrusy a chmelové aroma. Stopa alkoholu na vůni je malá a není na překážku.

I na chuti se objevují již zmíněné citrusové plody, jako pomeranče a citróny doplněné pikantnějším projevem chmele. Hořkost je obvykle střední až vyšší. I přes vyšší alkohol navozuje pivo lehký pocit v ústech a na jazyku jako by ho člověk ani necítil. Pivo nezanechává alkoholovou pachuť ale píše navozuje kulatější dozvuk díky použitému sladu.

Obvyklé složení: plzeňský slad a až 20% přidaného cukru, chmele Noble a Goldings, belgické kvasinky, měkká voda.

Obsah alkoholu se obvykle pohybujek mezi 4,5% – 7%.

Hořkost chuti obvykle 20 – 40 jednotek IBU.

Zástupce v zásilce: Achel Blond 8


Pojem trapistické pivo označuje sortu piv vařených v klášterních pivovarech se striktními pravidly. V současné době pouze deset klášterů na světě může vařit tento druh piva – šest v Belgii , dva v Nizozemsku, jeden v Rakousku a jeden ve Spojených státech – piva nesou značku a prodávají se pod známkou Authentic Trappist produkt.

Kritéria těchto piv jsou následující:

  • Pivo musí být vařeno ve zdech trapistického kláštera, a to buď samotnými mnichi, nebo alespoň pod jejich dohledem.
  • Pivovar musí mít druhořadý význam v klášteře, a to by mělo svědčit o správném klášterním způsobu života
  • Pivovar nemá být zisková společnost. Příjem pokrývá životní náklady mnichů a údržbu budov a pozemku. Dále je věnován na charitativní účely, pro sociální práci a pomoci osobám v nouzi.
  • Trapistické pivovary jsou neustále sledovány, aby byla zajištěna kvalita piv.
Black IPA, India Dark Ale, India Black Ale, Cascadian Dark Ale, Dark IPA

Relativně nový pivní styl, který je zhruba definován jako pivo chmelené, připomínající hořkostí piva typu IPA, ale zároveň také s relativně vysokým obsahem alkoholu. Na rozdíl od klasické IPY, je však patrná přítomnost praženého tmavého sladu. Tělo je silné, barva bývá od tmavě hnědé až po nápadně černou s rubínovými odlesky. Tělo je relativně sladové až sladké na chuti, s nádechem praženého sladu. Dosahuje krásné rovnováhy mezi citrusově-pryskyřičnou chutí chmele, v menší míře pak chuť praženého až čokoládového sladu a také karamelu v samotném závěru. Chmelová vůně je výrazná, ale stále v rovnováze se sladovými tóny.

Piva takto značená lze občas najít na trhu pod názvem typu India Dark Ale, India Black Ale, Cascadian Dark Ale, Dark IPA a někdy i Indie Brown Ale. Mnoho pivních znalců si myslí, že styl piva by se měl nazývat spíše Cascadian (a nikoliv black IPA nebo India Black Ale) a to z následujících důvodů:

  • Použití termínu „Black“ (černý) a „Ale“ (bledý) v názvu piva je velmi matoucí pro spotřebitele.
  • Použití výrazu IPA v názvu napovídá o extra silně chmeleném pivu, které vzniklo za kolonizačních dob Británie, nicméně tento styl nemá s pivy IPA moc společného.

Obvykle se podává ve sklenicích tvaru shakeru (nižší sklenka kónického tvaru se širokým hrdlem) nebo ve sklenici tvaru tulipánu.

Obsah alkoholu se obvykle pohybujek mezi 6% – 9,75%.

Hořkost chuti obvykle 60 – 90 jednotek IBU.

Zástupce v zásilce: Permon Permon Black IPA 13°

English Pale Ale (EPA), Ale, Standard/Ordinary Bitter

paleAleAnglické tradiční a ve své domovině nejběžnější svrchně kvašené pivo. Zatímco pivovarníci používali tradičně termín English Pale Ale, pro běžné konzumenty v Anglii se více vžil název Bitter, který naznačuje vyšší hořkost oproti pivům anglickým typu Porter a Mild. Obsahuje vysoký podíl pšenice a jiných obilovin (např. ovsa), zpravidla vařených pouze z anglických surovin. Vyznačují se zlatou až granátovou barvou, nižším řízem, vysokou plností a hořkostí. Aroma je spíše sladové, často ale ne vždy s nádechem karamelu. Ovocné a chmelové tóny jsou patrné spíše méně často. Na chuti pivo mívá střední až vysokou hořkost (nikoliv však jako styl IPA), dle použitého chmele jsou pak patrné květinové, ovocné nebo zemité tóny. Občas je přítomna i mírná chuť karamelu, ale není to pravidlem. Pěna je obvykle nižší, v některých případech téměř žádná s ohledem na malé množství oxidu uhličitého. Pivo má lehčí až střední tělo a zanechává v ústech pocit spíše lehkého piva. Z historického hlediska byla piva typu Ale vyráběna za různých podmínek, proto je technologie výroby oproti spodně kvašeným ležákům podstatně jednodušší. Dokvašování je v současné době buď obdobné jako u ležáků (2 – 4 ºC), případně tradičněji probíhá v transportních obalech až v hospodě (“cask condition”), běžně za teplot do 15ºC.

Technologickou zvláštností je chmelení za studena (“dry hopping”), kdy se část chmele přidává až při dokvašování. Při čepování není pivo v Anglii tlačeno žádným transportním plynem, do typických sklenic s rozšířeným vrchním okrajem je zpravidla pumpováno ruční pístovou pumpou.

Pro určitou nestálost v názvosloví lze rozlišovat tři skupiny piv této kategorie:

  • Standard/Ordinary Bitter s obsahem alkoholu 3.2%-3.8% – nejlehčí zvané prostě bitter
  • Special/Pemium Bitter s obsahem alkoholu 3.8%-4.6% – zpravidla plnější v chuti
  • Extra Special/Strong Bitter s obsahem alkoholu 4,6%-6,2 % – nejvíce chmelená varianta

Obvyklé složení: chmel Kent Goldings, slad British Pale Ale, Aromatic, Crystal či Special Roast, kvasnice typu Ale.

Obsah alkoholu se obvykle pohybujek mezi 4% – 15%.

Hořkost chuti obvykle 25 – 35 jednotek IBU.

Zástupce v zásilce: Lužiny JaroVít 2015

American Brown Ale

Amerikanizovaná verze Britského originálu (Brown Ale), což je druh ale, který má většinou tmavší jantarovou nebo hnědou barvu. Typickými chutěmi bývá čokoláda, karamel, ořechy, slad a místy lehké tóny citrusů. Pojem Brown Ale byl poprvé použit londýnskými pivovarníky v 17. století, nicméně v té doběbyly brown ale piva chmeleny jen lehce a vařeny ze 100% tmavého sladu. Toto pivo vzniklo až na konci 20tého století a od Britského originálu se liší tím, že američtí sládci historicky upravili zvýšeným podílem sladů a zvláště pak výrazným chmelením (použitím amerického aromatického chmele Cascade).

Pšeničné pivo (Weizen, Weissbier)

Ač se to podle rozmachu pšeničného piva u nás nemusí zdát, historie tohoto piva je stejně bohatá, možná i bohatší než u tradičních piv z ječného sladu. Pšeničná piva byla dokonce v 16. století mnohem rozšířenější v Čechách i okolních zemích. Důvodem mohla být dočasně nižší cena pšenice a způsob vaření, neboť vyšší teploty přejí spíše svrchně kvašeným pivům. Jedná se o velmi osvěžující pivo, vyráběně především v Bavorsku. Typické je použití určitého podílu pšeničného sladu – minimálně 50 procent. Ve vůni jsou typické tóny banánů a citrusů. Obecně se pro německé pšeničné pivo používá název „Weizen“ (pšenice), zejména v západní a severní oblasti země, a dále pak jako „kvasnicový ležák“ nebo „Weisse“ v Bavorsku. Hefeweizen (předpona „Hefe“ je německý výraz pro kvasinky) je název pro nefiltrované pšeničné pivo, zatímco Kristallweizen („Kristall“ – křišťál) je totéž pivo, jen se filtruje. 

Na vzhledu je patrná barva světlé slámy, občas přecházející do tmavé zlaté barvy. Pivu dominuje hutná a bohatá pěna. Vysoký obsah bílkovin snižuje průzračnost v nefiltrovaných pivech, nicméně úroveň zákalu je velice variabilní. Pivo označované jako „mit Hefe“ obsahuje živé kvasinky v sedimentu a je dobré je “probudit” před vlastní konzumací. Filtrovaná varianta Krystal již neobsahuje kvasinky a je brilantně jasná.

Aroma piva bývá střední, obvykle je trošku cítit po hřebíčku a kvasnicích. Chuťově jsou piva středně silná, kořeněná, pozorovat můžeme banán a již zmíněný hřebíček. Výjimkou nemusí být ani velmi lehký vanilkový charakter a mírná sladkost a kulatost; chmelová chuť je nízká, zároveň i hořkost bývá nižší.

Tělo piva je lehčí až střední, nikdy nezanechává těžký pocit ústech. Celkově se piva doporučuje pít čerstvá a svěží, bez velkého odkládání. Pšenice pivu dodává pocit nadýchané, krémovité plnosti, s mírným až středním perlením, což způsobuje vysoký obsah oxidu uhličitého.

Složení: Podle německého práva musí alespoň 50% šrotu být ze sladové pšenice, i když některé verze používají až 70%. Zbytek je plzeňský ječný slad, dále pak “Weizen” pivovarské kvasinky, které produkují typický pikantní a ovocný charakter.

Obsah alkoholu se obvykle pohybujek mezi 2% – 8%.

Hořkost chuti obvykle 8 – 15 jednotek IBU.

Zástupce v zásilce: Malešov Weizen Hefe 11° , Chomout Pšenka 12°

Weizenbock

Silnější verze bavorského Weissbier.  Silné, velmi plné pivo. Ve vůni jsou typické tóny tmavého ovoce – švestek, rozinek a dalších. Tyto prvky lze rozpoznat také v chuti. Barva je typicky polotmavá až tmavá. Piva tohoto stylu jsou díky vyššímu obsahu alkoholu (obvykle 6 – 10 procent) ideální pro chladné večery. Hořkost je velmi nízká, říz střední až vyšší. Jako první zástupce tohoto stylu byl uvařen v roce 1907 Schneider Weisse Aventinus jako reakce na vzrůstající oblibu spodně kvašených ležáků typu doppelbock. Schneider Weisse Aventinus se vyrábí s úspěchem dodnes a měli možnost jej ochutnat i v Pivní Zásilce.

Stout

Na první pohled snadno rozpoznatelné svrchně kvašené pivo tmavé barvy, často černé jako uhlí – to je stout. Pivní styl, který se vyvinul z pokusů vydělávat na úspěchu londýnských piv typu porter. Původně se jednalo o velmi plné, krémovější pivo s podstatně silnějším tělem než je porter. Když pivovar nabídl stout a porter, stout byl vždy silnější (odtud jsou též piva nazývány „Stout Porter“).

Zpravidla je pivo zcela neprůhledné a se svým vzhledem je s ostatními běžnými pivními styly zcela nezaměnitelné. Aroma, které mnohdy připomíná kávu, vzniká zejména díky praženému ječmenu, což se projevuje nejev ve vůni a vzhledu piva, ale v celém jeho charakteru. Vůně praženého sladu je nápadná a může mít až čokoládové nebo kakaové tóny. Piva jsou typická silným tělem s hořkosladkou chutí, se střední až vysokou chmelovou hořkostí. Pro pivo je též typická nízká až žádná ovocnost v chuti; chmelová chuť je minimální. Pěna je hustá a krémová, lehce okrové barvy. Stout zanechává v ústech hladký až krémový pocit. Oxid uhličitý je téměř nepřítomný. Občas chuť může ovlivňovat lehká trpkost z pražených zrn, nicméně větší drsnost je nežádoucí.

Celkový dojem: velmi tmavé, hladké s praženou chutí sladu, hořké, krémové pivo.

Většina piv typu stout se vaří z praženého ječmene. Dalšími používanými slady je čokoládový a černý slad nebo kombinace všech tří. Míra hořkosti může být proměnná. Výraznost praženého charakteru často záleží na vkusu sládka. Nejtypičtějším zástupcem je pivo Guinness.

Obsah alkoholu se obvykle pohybujek mezi 4% – 5%.

Hořkost chuti obvykle 30 – 45 jednotek IBU.

Zástupce v zásilceBelhaven Scottish Stout

Baltic Porter

Baltic Porter – tradiční pivo ze zemí na pobřeží Baltského moře. Pivní styl odvozený od anglických piv porter. Pivo tmavě načervenalé, měděné až neprůhledné tmavě hnědé barvy, nikoliv však černé. Podobně jako piva typu stout, zpravidla zcela neprůhledné. Na vůni i chuti obvykle bohatá sladová nasládlost, často obsahující stopy karamelu, dále ořechové tóny, toast či lékořici. Piva obsahují poměrně hodně ovocných esterů a proto není ani neobvyklý baltic porter na chuti silně připomínající švestky, rozinky, třešně nebo rybíz nebo dokonce portské víno. Některá tmavší piva mají silně sladový charakter, lze pak hledat i čokoládu, kávu nebo melasu. Po napití se rozline nasládlá až temně sladová chuť, která v ústech dominuje a přetrvává až do samého závěru. Piva mají spíše nižší až střední chmelovou hořkost a na chuti se sladem poskytují spíše rovnováhu. Střední až středně vysoké sycení oxidem uhličitým je relativně typické, což zanechává v ústech plnější, ale stále lehkou chuť. Pěna je poměrně hustá, ale ne zdaleka tak hutná a krémová jako u piv typu stout.

Celkový dojem: Baltské Porter má často sladovou chuť a vůní připomínající anglická tmavěhnědá piva porter, s vyšším alkoholem a poměrně komplexní, několikavrstvou chutí. Silnější americká verze též označována jako Imperial Porter, ačkoliv silně pražené nebo chmelená verze by měly být již označovány kalp, imperiální stout nebo speciál.

Složení: ležácké kvasinky, čokoládový nebo černý slad; dále mnichovský nebo vídeňský.

Obsah alkoholu se obvykle pohybuje mezi 7% – 8,5%.

Hořkost chuti obvykle 20 – 40 jednotek IBU.

Zástupce v zásilceKocour Gypsy Porter 19°

English Porter

Porter je tmavé svrchně kvašené pivo pocházející z Londýna z 18. století.Tento styl lze považovat za předchůdce stylu Stout. Díky využití barevných sladů může být barva světle hnědá, rubínová až tmavě hnědá.  Chuť bývá pražená, často s čokoládovými, karamelovými či oříškovými podtóny a střední hořkostí. Porter znamená v angličtině „portýr, nosič“ název se údajně odvozuje od portýrů, londýnských nosičů břemen, jelikož toto pivo bylo populární mezi dělnickou třídou. Bývá rozlišován Brown Porter, který má měkčí, sladší a karamelovější chuť, a Robust Porter, který je silnější, chmelenější a někdy také kyselejší, čímž více připomíná původní portery.

Barley Wine

 

I přes svůj název (v překladu doslovně znamená „sladové víno) se jedná o velmi silná, výrazná a aromaticky intenzivní piva. Jedná se o velmi silné svrchně kvašené pivo jak barevně (od světlé do tmavé) tak chmelem velmi variabilní.  Barleywine představuje jeden z nejsilnějších pivních stylů vůbec. V pivu se objevuje ovocnost, sladkost někdy hořkosladkost, ale vždy obsahují vyšší množství alkoholu. Paleta barev tohoto pivního stylu se pohybuje od jantarové po tmavě hnědou. Chuťová paleta může obsahovat intenzivní ovocné prvky tak i výrazné chmelové stopy. Tělo piva je velmi plné.  Plný potenciál Barleywine se projeví až po zrání v sudech nebo v lahvích stejně jako u dobrého vína. Optimální délka zrání je od šesti měsíců po čtvrt století.

Obsah alkoholu se obvykle pohybujek mezi 8,4% – 12%.

Hořkost chuti obvykle 60 – 100 jednotek IBU.

Zástupce v zásilce´T Ij Struis Bio

Imperial (Russian) Stout
Pochází z Britských ostrovů konkrétně z Londýna. Pivovar Thrale’s, který s jeho výrobou začal, ho však exportoval do zahraničí, hlavně na dvůr tehdejší ruské carevny Kateřiny Veliké. Ve většině případů má přes 9% alkoholu, někdy až 12%. Chuťově je tento pivní styl velmi bohatý. Nejdeme v něm třeba náznaky čokolády, kávových likérů, portského vína nebo tmavého ovoce. Stejné prvky jako ve chuti můžeme nalézt i ve vůni. Pivo je oblíbeno zejména u pivařů vyhledávajících silná a výrazná piva. Pivo bývá plné a říz je nižší.
American Amber Ale

 

amberaleJedná se o Pale Ale, kde se využívají americké chmely a které obsahuje podíl karamelového sladu, která dodává pivu jantarovou barvu. Pivo je střední hořkosti, má více sladovou chuť s nižšími až středními karamelovými tóny, právě díky karamelovému sladu.

Obsah alkoholu se obvykle pohybujek mezi 4,4% – 6,1%.

Hořkost chuti obvykle 30 – 45 jednotek IBU.

Zástupce v zásilceKlíšťák 13° – sací rudé

 

Oatmeal Ale

Méně známý typ english pale ale a bývá občas nesprávně zaměňován s běžnějším oatmeal stout. Pro výrobu se skutečně používají běžné ovesné vločky, jejichž aroma je v pivu cítit.

Alt bier
Přestože je Alt bier svrchně kvašené pivo, má chutí blízko ke klasickému ležáku. Pro altbier je typická měděná barva, kterou získává z mnichovského sladu. Často bývá pro zvýraznění barvy i trochu černého nebo karamelizovaného sladu, ten by se však do správného altbieru přidávat neměl.U altbierů cení právě čistá chuť velmi se blížící spodně kvašeným ležákům. Označení alt bier pochází z němčiny a znamená „staré pivo“ Svůj název dostal altbier v průběhu 19. století, kdy byl vytlačován stále oblíbenějším pivem plzeňského typu. Někde však zůstali věrni tradicím a vařili pivo postaru – proto „alt bier“. Pivo je populární zejména v jeho rodném městě, v Düsseldorfu, zde je alt bier každé druhé vypité pivo.

Spodně kvašená piva

Světlý ležák plzeňského typu

Ležák – netřeba příliš představovat, jednoznačně nejrozšířenější a nejtypičtější druh piva u nás. Jedná se o ukázkové spodně kvašené pivo, vařené dle původní plzeňské receptury z roku 1842. Pojmem „Plzeň“, „Pils“ a „Pilsner“ se druhově označuje spodně kvašené pivo s jasnou zlatavou barvou.

Vyznačuje se komplexní sladovou chutí, s výraznou, ale měkkou hořkostí a pikantní chutí z žateckého chmele. V neposlední řadě lze piva identifikovat podle husté krémové pěny, která zanechává na sklenici typické kroužky. V závislosti na délce ležení je pivo charakteristicky, leč stále relativně mírně nahořklé a s intenzivní chutí. Na rozdíl od některých piv se jedná o ryzí pivo postrádající jakékoliv stopy dochucování, obarvování a je prosté od různých ovocných a exotických chutí a vůní. Výroba probíhá spodním kvašením a následným zráním při teplotách do 9°C; poté co jsou sesbírány kvasnice, pivo dále zraje v nerezových tancích. Plzeňský typ piva tvoří přibližně dvě třetiny světové produkce světlých piv. Pocit v ústech je středně plný s mírným perlením a lahodnou hořkostí na konci. Zejména méně alkoholická piva plzeňského typu jsou osvěžující.

Obvyklé složení: měkká voda s nízkým obsahem minerálů, žatecký chmel, moravský sladový ječmen, české ležácké kvasinky.

Obsah alkoholu se obvykle pohybuje mezi 4% – 5%.

Hořkost chuti obvykle 20 – 40 jednotek IBU.

Zástupce v zásilce: Únětické pivo 12°, Suchdolský Jeník 12° , Štiřín Magnát světlý ležák 12°

Polotmavý ležák

Styl piva, který jistě netřeba dlouho představovat. Tato varianta, navíc v Česku i velmi oblíbená, je nejrozšířenější varianta plzeňského ležáku. Spodně kvašené polotmavé pivo jantarové až karamelové barvy, většinou zcela průzračné. Vaří se tradiční rmutovací metodou ve varně, kvašení probíhá v otevřené spilce a zrání v ležáckém sklepě. Karamelovou barvu a chuť dodává pivu kombinace použitých světlých plzeňských sladů a sladů karamelových (pražených) pro dosažení vyvážené chutě. Aroma je komplexní, sladové, lehce pikantní s vůní žateckého chmele. Stejně jako klasický ležák, se polotmavé pivo vyznačuje hustou, dlouhotrvající, zakaleně bílou pěnou.

Pivo se středním tělem kombinuje poměrně výraznou a pikantní chuť chmele, ale zároveň i zaoblenou a příjemnou hořkost. Pocit v ústech a dochuť je vyvážená ve prospěch sladu i chmele; ležák obvykle lehce perlí na jazyku. Celkový dojem pivo zanechává velmi svěží, komplexní a dobře zaoblený, ale stále dostatečně osvěžující.

Obvyklé složení: žatecký chmel, moravský sladový ječmen (pražený), české ležácké kvasnice a dále měkká voda s nízkým obsahem minerálů.

Obsah alkoholu se obvykle pohybujek mezi 4% – 5,5%.

Hořkost chuti obvykle 20 – 35 jednotek IBU.

Zástupce v zásilce: Purkmistr Polotmavý Ležák 12° , Letinská 13 polotmavý speciál

Tmavý ležák

Ležák – netřeba příliš představovat, jednoznačně nejrozšířenější a nejtypičtější druh piva u nás. Málo známý je však fakt, že do 40.let 19. století byly ležáky především tmavé barvy. Tmavý ležák má podobné charakterové rysy jako světlý ležák, tmavá piva se dělají trochu silnější, proto co se týče extraktu, tak se většinou jedná o „jedenáctku až třináctka“.

Vyznačuje silnou tmavě hnědou až téměř černou barvou. Tmavé zabarvení vzniká příměsí tmavého sladu. Pro tmavá piva je typický karamelový přídech s příjemně orestovaným obilným, až kávovým aroma praženého sladu, který se do piva přidává. Někdy může být cítit i nádech čokolády. Slad je však dominantní, zůstává po něm plná, hutná, ale přesto měkká chuť. Stejně jako klasický ležák, se polotmavé pivo vyznačuje hustou, dlouhotrvající, zakaleně bílou pěnou.

Obsah alkoholu se obvykle pohybuje mezi 4% – 5%.

Hořkost chuti obvykle 20 – 30 jednotek IBU.

Zástupce v zásilce: Purkmistr Tmavý ležák

Vídeňský ležák
Pivní styl Vídeňský ležák je znám díky známému vídeňskému pivovarníkovi Antonu Dreherovi, který se svými kolegy již od roku 1840 experimentoval s technologiemi výroby piva. Vznikl spoluprací se známým mnichovským sládkem Gabrielem Sedlmayerem. Tento ležák má díky použití speciálního sladu chuť lehce nasládlou až kořeněnou, po lískových oříšcích. Obsah alkoholu dosahuje kolem 5 %, ale nezřídka i výše. Vídeňský ležák je pivo tmavě rudé až měděné barvy s průměrnou plností. Ve vůni je opět dominantní bohatá sladovost. Mohou se objevit i tóny sladu praženého.
Bock

Bock neboli Bockbier má původ v Německu, konkrétně v Dolním Sasku ve městě Eibeck. Jedná se o silné spodně kvašené pivo, původně vařené pro chladnější roční období, zpravidla na podzim a v zimě. Z čehož vychází i vyšší obsah alkoholu a plné tělo a barva, obykle tmavě zlatá až tmavá hnědá, ale i oranžová. V chuti je patrná sladová složka a stopy praženého sladu a karamelu. Velmi populární jsou i varianty piva jako Doppelbock a Trippelbock, což jsou ještě silnější varianty s vyšším obsahem mladiny. Dále pak helles bock (světlá, více chmelená varianta) a Eisbock, nejsilnější varianta vyráběná částečně mražením. Pivo Bock je typicky spojováno se zvláštními příležitostmi a svátky, jako Velikonoce a Vánoce a Oktoberfest v Německu.

Alkohol se pohybuje mezi 6% – 7,5%.

Hořkost 20-28 jednotek IBU.

Zástupce v zásilceJihoměstský Tripple Bock 21°

Rauchbier

Rauchbier (někdy také nakuřované nebo kouřové pivo, v angličtině smoke beer nebo smoked beer) je spodně kvašené pivo, které se vyrábí ze sladu, který se suší nad kouřem ze dřeva (především bukového) či rašeliny. Jeho vůně a chuť připomíná uzené maso. Barva by měla být polotmavá, měděná až jantarová. Středně plné tělo piva se středním až vyšším řízem. Obsah alkoholu zpravidla mezi 4,8 – 6 %. IBU 20-30.